Projekt našeho týmu navazoval na předchozí konstrukční a sanační práce zahájené na konci roku 2003 v rozsahu východního, komunikačního traktu budovy. Současně začaly naše první diskuze s investorem o vnitřním využití stavby. Do vybouraného skeletu bylo potřeba umístit velké množství různorodých prostorů, částečně otevřené pro veřejnost, částečně s přísným bezpečnostním režimem (konzulát). Možnosti architektonického a dispozičního řešení byly omezeny stávajícími konstrukcemi, kapacitou únikových schodišť a výtahů a především složitými požárními a stavebními předpisy města New York. V budově se z původních historických prvků dochovala pouze uliční fasáda, fragmenty štukové výzdoby ve velkém společenském sále a několik černobílých fotografií čilého spolkového života ve stavbě ze 40. let 20. století.

Rozhodnutí o povaze rekonstrukce vyšlo tedy ze stavu v němž se zchátralá budova na počátku prací nalézala: památkově chráněná uliční fasáda bude restaurována s maximální péčí o obnovení původních detailů, velký společenský sál, jímž prošly generace krajanů bude po začlenění soudobých scénických, vzduchotechnických a audiovizuálních technologií a požadavků na špičkovou akustiku odrážet původní výraz a materiály. Nejedná se o kopii původního stavu sálu, např. boční stěny sálu jsou nově rytmicky členěny pilastry ve vysokém řádu, tak aby sál získal větší plasticitu a tím i rovnoměrnější akustickou difuzi.

Všechny ostatní prostory v domě, ať už to jsou vstupní foyer a haly, kinosál, kanceláře konzulátu, české centrum, galerie, šatny účinkujících, střešní terasa atd. jsou navrženy soudobě, mají prezentovat českou kulturu a národ jakožto moderní, dopředu směřující.

Na slavnostním večeru dne 16. března 2009, který se konal v prostorách New York School of Interior Design, byla cena udělena investorovi – MZV, architektovi Milanu Kvízovi spolu s Atelierem M1 a stavební firmě PSJ Jihlava, a.s. Cenu samotnou předával kněz John Kamas, který ve své řeči vzpomínal na dobu, kdy v mládí pravidelně navštěvoval budovu a účastnil se společenského života spolu se svými rodiči, kteří pocházeli z českých zemí. Připomenul, že celou oblast kolem Národní budovy obývali Češi a Slováci, a že nebylo možné se zde domluvit jinak než česky.

Ocenil současnou mimořádně zdařilou rekonstrukci, kterou objekt za poslední léta prošel, a zdůraznil mimořádný význam objektu pro celou místní komunitu.

Společnost Friends of Upper East Side Historic Districts zvolila Národní budovu za příklad citlivě provedené renovace historického objektu, jež je významnou historickou stavbou Manhattanu. Na provedené rekonstrukci je ceněno především dochování původního tvarosloví společenského sálu při současném zajištění moderní divadelní, světelné a zvukové technologie v tomto prostoru a rovněž působivé řešení moderních částí objektu, který nyní slouží jako generální konzulát a kulturní centrum.