Druhé místo v prestižní dvoukolové architektonické soutěži bylo slakobolné. Soupeření a spolupráce s největšími hvězdami světové architektury byla silným zážitkem. Mnohokrát padla otázka, kdy už konečně bude česká architektura světová. Toto je cesta. Česká kultura se do světového dění může integrovat prostřednictvím mezinárodních soutěží, kde je tvůrcům dána možnost vést dialog o architektuře.

Spolupráce se španělsko - italským týmem mi dala možnost sledovat jemné nitky úvah, vidět, co je nám společné a co rozdílné. Souznění je v odmítání bezduché exhibice, v lpění na albertiovské myšlence, že architektura není závod o „jitrničku, kterou svět neviděl“, nýbrž obor, který se zabývá otázkami o tom „co je správné“. Rozdíly se ukázaly teritoriálních náhledech. Zatímco španělští kolegové připodobňovali tvarosloví návrhu Scharounově berlínské filharmonii, nám spíš souzní s konvex-konkávním tvaroslovím českého baroka.

Ať tak či tak, výsledkem je návrh stavby, která stojí na nábřeží klidně a pevně. Lesklé obklady pomáhají světlu vykreslovat křivky kontur její siluety.